Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovo má Dáša Veškrnová

19. 4. 2010

Slovo má Dáša Veškrnová

 

 

     Kdykoliv se setkám s členkou Divadla na Vinohradech Dagmar Veškrnovou, vždy je naše setkání poznamenáno spěchem. To svědčí o tom, že si tato populární herečka na nedostatek práce rozhodně stěžovat nemůže. I přes to Dáša přijala začátkem loňského roku pozvání závodního výboru ROH Ústřední celní správy, aby na závěr slavnostní schůze vystoupila jako host. Na schůzi přijela přímo ze zkoušky a po svém vystoupení musela ihned odjet na večerní představení do divadla. A tak odpovídala na dotazy přímo bez přípravy, aniž by předem znala jedinou otázku. To, že umí dobře improvizovat, byl také jeden z důvodů, proč jsem pozval právě tuto herečku.

 

     Po delší době jsem se opět rozhodl Dášu navštívit, abych jí požádal o několik slov na závěr roku 1988 a provedli tak malou bilanci toho, co jí právě uplynulý rok přinesl. To jsem ovšem netušil, že přicházím zase v nevhodnou chvíli, protože Dáša měla právě čtrnáct dní před premiérou hry „Taková ženská na krku“, ve které na své mateřské scéně pod režijním vedením Jaroslava Dudka hraje titulní roli, a to je pro herce období samého spěchu a nervozity. Navíc období konce roku je doba, kdy se u populárních osobností netrhnou dveře, protože kdejaký časopis chce mít zrovna jejich fotografii na obálce posledního čísla a uvnitř rozhovor. Takže z toho všeho vzniklo nakonec toto bleskové povídání. Přece ale se mi jen podařilo, aby poslední slovo na závěr roku měla žena.

 

     Dášo, ocitáme se na samém konci roku. Můžeš nám prozradit, jaký byl pro tebe právě uplynulý rok, zda byl pro tebe úspěšný?

 

     Nemohu soudit ani svůj úspěch, ani co se mi podařilo. To posoudí až diváci. Domnívám se, že jsem se ctí obstála v právě připravovaném televizním seriálu „Cirkus Humberto“, který jsem natáčela celý rok, a půl roku k tomu trvaly přípravy. Nejen, že jsem musela obsáhnout roli ve věkovém rozmezí 16 až 60 let, ale naučila jsem se i jezdit na koni, skákat z něho za jízdy, voltiž, atd. Ale rovněž jiné artistické prvky, například z „Ikarských her“. Samozřejmě, v těch nejnáročnějších číslech za nás zaskočili dubleři, ale hodně jsme dělali také sami. Musela jsem se naučit chození po laně, držet balanc – to se mi zvlášť v praktickém životě bude hodit, a podobně. Učila jsem se v tělocvičně půl roku přejít lano asi v půlmetrové výšce. Když jsme přišli pod šapitó, vytáhli však lano do dvou metrů. Přestože se výšek bojím, musela jsem to lano celé přejít. Režisér František Filip vyřešil situaci velice nápaditě, podal mi zespodu tyč, které jsem se křečovitě držela a která pak proti mně nebyla v záběru, takže ve výsledku to vypadá, jako kdybych po laně chodila bravurně já sama. Bassův „Cirkus Humberto“ bude mít v naší televizi ve vizuální podobě světovou premiéru.

 

     A co očekáváš od příštího roku?

 

     Co mi může váš časopis Clo-Douane nabídnout?

 

 

     Třeba to, že tě konečně budou znát naši kolegové i v zapadlých koutech republiky, až vyjde tento článek. Jinak asi nic. Ostatně, možná, že ti někdo z našich čtenářů pošle hlas do Televizní rolničky, což taky není k zahození.

 

     Vážím si toho. Děkuji a posílám pusu. Podařilo-li by se mi rolničku získat, první cinknutí bude patřit vám.

 

     No a já ti za sebe slibuji, že pro tebe na oplátku napíši hlavní roli do nového filmu, možná i z celnického prostředí.

 

     Výborně. To jsem ještě nehrála. Těším se a beru tě za slovo.

 

     Dáváš si na Nový rok nějaká předsevzetí?

 

     Samozřejmě, že dávám.

 

     Jaká a jestlipak je dodržuješ?

 

     Nikdy nedodržet žádná předsevzetí z Nového roku. A to vždy dodržím!

 

     Jsou dva druhy herců. Jedni se pravidelně na Silvestra zúčastňují vystupování v nějakém zábavném pořadu, jiní zase naopak vystupování odmítají a Silvestra tráví pravidelně v rodinném kruhu. Ke kterým z těchto druhů patříš a jak trávíš Silvestra ty?

 

     Já patřím k tomu druhu herců, kteří tráví Silvestra pravidelně v rodinném kruhu. Ovšem dochází tam pravidelně k výstupům…

    

     Tak to nebudeme raději dále rozvádět. Na závěr se nám ještě svěř s tím, co připravuješ pro diváky nového?

 

     Kromě již zmíněného „Cirkusu Humberto“ jsem se letos soustředila na pohádky, takže: „Tři malá prasátka“, „Sedm sestřiček“, „Strom pohádek“ a „Kdo nám vzbudí Pindruše!.

 

     Já ještě doplním tento výčet pořadů o již zmíněnou komedii „Taková ženská na krku“ (autor G. Feydeau), ve které Dáša jako Lucette vytvořila na vinohradské scéně hlavní roli. Díky jejímu pozvání jsem mohl vidět veřejnou generálku a opět se přesvědčit o všestranném talentu této herečky. Svěřené úlohy se zhostila výborně a znovu prokázala svůj smysl pro komediální postavy. Nemohu však ale nevzpomenout ani znamenitých výkonů V. Preisse, J. Jiráskové, J. Štěpánkové, O. Brouska, I. Prachaře, J. Kepky a dalších. Hra bude jistě vítaným obohacením pražského kulturního života.

 

     Dášo, děkuji ti za rozhovor a věř mi, že ten příští budu s tebou psát určitě na jiné téma a v jinou dobu, třeba, jak trávíš dovolenou. A hlavně až budeš mít více času, ačkoliv u tebe nevím…

 

 (Clo-Douane, prosinec 1988)                                           Dr. Milan Novák

                                                                                        Snímky autor