Jdi na obsah Jdi na menu
 


Posezení s Karlem Zichem

21. 4. 2010

POSEZENÍ S KARLEM ZICHEM

 

 

     Dům č. 5, Mosty, Paráda, Není všechno paráda, Kola pop-music se točí dál, Karel Zich a … - to jsou názvy dlouhohrajících desek, které má zatím na svém kontě PhDr. KAREL ZICH. Zpěvák, který se již řadu let drží v popředí naší populární hudby. Prošel skupinou Framus Five, Spirituál kvintetem až dospěl k založení vlastní skupiny Flop. Nějakou dobu spolupracoval s Lenkou Filipovou, v současné době s ním vystupuje mladá dvojice Petra Zámečníková a Jiří Strnad. Jeho idolem byl vždycky král rock and rollu Elvis Presley – to se nejvíce projevilo na albu Paráda, které natočil i pro Artii v anglické verzi s názvem Let Me Sing Some Elvis Presley Songs. Za zmínku jistě stojí i to, že svůj repertoár staví především na původní domácí tvorbě, na které má sám jako skladatel značný podíl. Není divu, že se K. Zichovi stalo osudným právě toto povolání, protože pochází z hudební rodiny.

 

     Využil jsem jednu z volných chvilek tohoto zpěváka, abychom si trochu popovídali jednak o jeho profesi, ale i o setkání s našimi příslušníky.

 

     Karle, vystudoval jsi na filozofické fakultě estetiku a sociologii, později jsi úspěšně složil doktorát. Jaký máš názor na současnou  populární hudbu?

  

     Kdybychom chtěli hovořit o populární hudbě jako celku, na to by nestačilo jedno číslo časopisu. Domnívám se ale, že se v poslední době laťka o něco zvýšila, což je jedině dobře. Objevila se řada nových tváří, takže dnes je u nás  interpretů populární hudby poměrně dost, na rozdíl od dřívějška. Největší expanze je v současnosti na Slovensku, kde dříve byli nesmírně konzervativní. Tam dospěli o tolik kupředu, že se naopak dnes v Čechách trošku chytáme za nos. Kromě nových tváří se ale opět začínají prosazovat i někteří již známí zpěváci, jako např. Michal Prokop, který se v poslední době opravdu našel. Na druhé straně si  však musíme přiznat, že srovnání s evropským a světovým měřítkem není nijak slavné, pochopitelně až na několik výjimek, jako je např. Karel Gott. Je to ovšem dáno nejen kvalitou interpretů, ale do jisté míry i jazykovou bariérou. Proto musíme usilovat alespoň o to, aby se zvyšovala úroveň populární hudby u nás doma.

 

     Často se setkáváme s názorem, že zpěváků a skupin roste jako hub po dešti. Je asi těžké zpočátku rozeznat, co bude pro naši kulturu přínosem a bez čeho bychom se obešli.

  

     Myslím, že vzhledem k tomu, jak je u nás zanedbávána hudební a estetická výchova na školách, je o to důležitější, že se nachází dost skupin i jednotlivců, kteří se muzice věnují. Vždy bylo generační záležitostí, že staří kritizovali mladou nastupující generaci. Z toho množství mladých lidí se určitě najde časem řada dobrých, možná i špičkových muzikantů. Shodou okolností právě připravuji celoroční pořad, který bude vysílán v ČST ve Vlaštovce. Nikdy jsem totiž mládež nepodceňoval a je nutné se jí věnovat o to více, o co méně se jí v hudební výchově věnuje školský systém.

 

 

 

 

     Ty sám ses rozhodl pomoci v začátcích mladým talentům.

 

     Omladil jsem kapelu a chtěl jsem mít i nové sólisty. Je zajímavé mít vedle sebe někoho, kdo myslí vlastně už generačně jinak, protože např. mezi mnou a Petrou Zámečníkovou je rozdíl téměř dvacet let. Myslím si, že je jedině dobře nebýt spokojený sám se sebou a své názory konfrontovat s jinými.

 

     Před časem jsi natočil vlastní skladbu s názvem Životopis, která pojednává o jednom kritikovi. Jak se na kritiky díváš?

  

     Já jsem na kritiku nikdy tolik nedal, protože opravdu kvalifikovaných kritiků je u nás velice málo. To nemyslím jen ve svém oboru, ale i v oblasti divadla, kinematografie, literatury. Samozřejmě, že jsou výjimky, ale z hudební kritiky bych snad mohl uvést jedinou špičku, a to je dr. L. Dorůžka. S tou písničkou to byl nápad Zdeňka Rytíře a já ho jenom podpořil. Myslím si, že je tématicky zajímavé napsat písničku také o něčem jiném než o lásce a dalších často se opakujících tématech. Tohle byl text tak trochu na úrovni, jaké známe ze zahraniční a myslím si, že nepřesáhl rámec běžných textů, které byly někdy velmi adresné a zpívali je třeba i Beatles a jiní špičkoví zpěváci. Dnes však musím bohužel říct, že nastoupili další kritikové, kteří nedosahují ani zdaleka úroveň toho, o kterém byla v písničce řeč, někteří nemají k tomu ani vzdělání.

 

     S jakým programem vystupuješ v současné době?

  

     S programem, který jsme nastudovali na jaře 1987, ve kterém mají už Petra s Jirkou své pevné místo. Domnívám se, že se u lidí chytli a pro ně je jen dobré, že to, co natočili v rozhlase a v televizi, si pak mohou konfrontovat na pódiu.

 

     Při tvojí profesi jistě překračuješ často hraniční přechody a setkáváš se s našimi příslušníky.

  

     Do zahraniční jezdím několikrát do roka, patří to už k mé profesi. Nejdál jsem byl snad za mořem nebo na druhé straně v Mongolsku. Všechny zájezdy mají něco do sebe. Rád vzpomínám třeba na zájezd do Španělska nebo na Kanárské ostrovy i když na druhé straně to bylo strašně vyčerpávající. Celničina je profese, která je na celém světě. Každý stát si hájí své ekonomické zájmy.Vzpomínám si na jednu příhodu ještě z doby, kdy jsem jezdil jen sám s kytarou. Při cestě do NDR mne známí požádali, abych jim vzal sebou do opravy vysavač, který se jim porouchal a byl ještě v záruce. Ten jsem si však zapomněl zapsat do celního prohlášení. V NDR mi ho vyměnili, protože šlo o neopravitelnou závadu. Za pár dní jsem se vracel domů s novým vysavačem. Při kontrole ho objevil celník v kufru mého automobilu. Když jsem mu pak vyprávěl, jak jsem k němu přišel, řekl, že to ještě nezažil. Jednou mne překvapil celník, tuším na Cínovci. Bylo to v neuvěřitelných podmínkách za sněhové vichřice. Byl naprosto korektní, jenže chtěl od nás výrobní čísla od všeho, co jsme prováželi. Tak se bubeník, který má pomalu dvacetiletou praxi, dozvěděl, že i jeho činely mají výrobní číslo. Z nás to před tím nikoho ani nenapadlo, že by mohl mít i tento hudební nástroj výrobní číslo, ale onen celník to číslo objevil.

 

 

 

     Co bys na závěr popřál našim kolegyním k jejich svátku?

  

     Přeji jim, aby nás měly rády a my zase rádi je. Jinak samozřejmě dobrou službu, která je podle mne spíš pro chlapy, protože to jsou někdy služby opravdu v drsných podmínkách. Když se přitom mají ještě starat o rodinu a do zaměstnání dojíždět třeba ze vzdálenějších míst, mají toho určitě dost. Proto jim přeji jenom samé hodné muže, aby jim tuto náročnou práci, jak ve službě, tak doma, co nejvíce usnadňovali.

 

     Děkuji ti za rozhovor

 

                                                                                                     Dr. Milan Novák

                                                                                                       Snímek autor

 

(Clo-Douane, 1988)

 

Poznámka:

     Jak vyplývá z rozhovoru, byl napsán k Mezinárodnímu dni žen, který byl v té době slaven v poměrně velkém měřítku.

     Byl jsem příjemně překvapen, že nějaká dobrá duše, i v době, kdy už Karel není mezi námi, stále udržuje jeho internetové stránky.