Setkání s herečkou Radkou Stupkovou
SETKÁNÍ S HEREČKOU RADKOU STUPKOVOU
Pro dnešní rozhovor jsem si vybral jako hosta herečku, kterou můžeme občas vídat nejen v televizi a ve filmu, ale se kterou se můžeme rovněž setkat i v několika instruktážních filmech, které pomáhala realizovat s Institutem výchovy Ústřední celní správy pro účely výuky v odborném celním kursu. RADKA STUPKOVÁ po vystudování pražské konzervatoře působila dva a půl roku v příbramském divadle, potom následovalo čtyřleté hostování v Divadle na Vinohradech a v současné době spolupracuje s Palácem kultury, Redutou a Semaforem. Její první setkání s kamerou bylo ještě v době studií – byl to film režiséra Hanibala Leť, ptáku, leť. Mohli jsme ji vidět v televizních inscenacích V pozdním dešti, Signál, v seriálu Bambinot, ve filmech Prodavač humoru, Devět kruhů pekla, Mladé víno, hrála v několika televizních inscenacích.
Mimo jiné hrála v již zmíněných filmech, které natočil Institut výchovy, a některé instruktážní filmy doplnila komentářem. Proto jsem začal otázkami, které se vztahují k této práci.
Radko, jak se ti pracovalo a jak ses cítila na celnici a jak tě mezi sebe přijali naši příslušníci?
Tato práce se mi líbila. Musím ovšem přiznat, že mi práce na celnici nebyla tak úplně cizí. Jako dcera celníka jsem ještě v době studií na konzervatoři trávila s otcem dovolenou v Harrachově, kde jsem měla možnost seznámit se s touto prací důkladněji a zblízka a velice se mi líbila. Vaši kolegové mne mezi sebe přijali skutečně bezvadně a měla jsem dobrý pocit. Ve filmu jsem ztělesňovala cestující, ovšem takovou, která měla všechno v pořádku.
Přiznám se ještě k jedné skutečnosti, a sice že jsem jednou dokonce měla sama možnost kontrolovat jako pomocník jednu ženu na celnici v Harrachově. Bylo to večer a na přechod přijeli cizí státní příslušníci, kteří cestovali z NSR přes nás do Polska, byli nabaleni všelijakým zbožím, co se vůbec nesmělo převážet. Celníci to nechali všechno vyložit z auta – byly tam 4 kožichy, psací stroje, hodinky a snad převáželi i celou drogerii. Bylo nutné u těchto cestovatelů udělat i osobní prohlídku. Cestující byli dva muži a jedna žena. Jelikož zrovna neměla službu žádná celnička, využili proto k celní prohlídce mne. Dostala jsem pásku a byla jsem patřičně poučena. Něco už jsem znala právě z těch instruktážních filmů, kterým jsem před tím namlouvala komentář. Takže jsem sama u této ženy vykonala osobní prohlídku a měla jsem příležitost vyzkoušet si tuto profesi na vlastní kůži. Necítila jsem se v této funkci ale moc dobře, měla jsem strach, abych neprovedla něco proti předpisům atd. Říkala jsem si, jsi herečka, musíš to zahrát, jako když to děláš denně, ale stejně jsem z toho dobrý pocit neměla.
Jaké máš zkušenosti s celníky jako cestovatelka?
Jedině dobré. Jen si pamatuji, že jsem se jednou sama vyděsila, když při cestě do SSSR jsem měla takový pásek s kovovou sponou a při kontrole na letišti se ozvalo silné pípání. Přišel tedy příslušník, aby zjistil, co se děje, tak jsem honem vytahovala svetr, abych mu ukázala, že skutečně žádnou zbraň nepřevážím. Něco podobného se mi stalo zrovna nedávno, když jsem se vracela z BLR. V kapse jsem měla nějaké drobné a klíče a opět se ozvalo pípání. Tito celníci ovšem nebyli tak příjemní, s jakými se setkávám u nás. Ono totiž, i když člověk cestuje s klidným srdcem, že nic nepašuje, přece jen to prostředí celnice a to, že nad ním stojí úředníci s jistou pravomocí, vytváří určité napětí. Proto je pro cestující vždy příjemné, když tito příslušníci k nim nepřistupují z pozice moci úřední, ale s normálním lidským přístupem.
Když jsem tě telefonicky sháněl, abychom se domluvili na termínu schůzky k natočení tohoto rozhovoru, nemohl jsem tě řadu dní zastihnout doma. Na čem pracuješ v současné době?
To jsem právě pracovala na dokončení televizního muzikálu Stvoření světa, ve kterém ztvárňuji Evu. Točili jsme denně od rána do večera. Je to vlastně televizní úprava divadelní hry I. V. Štoka. Literární předlohu napsali Václav Beránek a Jan Fischer, hudbu složil Jaromír Boháč, texty písní Jan Fischer, autorem televizního scénáře a režisérem je Jan Bonaventura. Bylo to dlouhá – trvající dva roky – ale hezká práce. (Podle tisku by se měl muzikál objevit i na gramofonových deskách Supraphonu – pozn. autora.) Nedávno jsem začala spolupracovat s Palácem kultury, kde vzniká Divadlo třetí generace. Vystupuji tam v představení pro dvě osoby Pirueta společně s A. Hegerlíkovou, dále spolupracuji s Redutou, kde hraji v představení Vdovy. Spolupracuji rovněž s divadlem Semafor v zájezdovém představení, Když byla Zuzana sama doma. Na jeviště by se měl dostat i výše zmíněný muzikál Stvoření světa.
Radko, děkuji ti za rozhovor a těším se na další spolupráci.
Dr. Milan Novák
Snímek autor
(Clo-Douane, 1989)
